Norsko

Srpen 2015

Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmal celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo - Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a s Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetoya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.

Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhopiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lardal, 24,5 km dlouhý).

Korsika

Květen 2015

Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmal celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo - Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a s Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetoya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.

Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhopiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lardal, 24,5 km dlouhý).

USA

Říjen/Listpoad 2014

Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmal celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo - Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a s Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetoya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.

Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhopiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lardal, 24,5 km dlouhý).

Iceland

Červenec 2014

Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmal celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo - Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a s Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetoya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.

Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhopiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lardal, 24,5 km dlouhý).

Svalbard

Červenec 2013

Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmal celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo - Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a s Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetoya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.

Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhopiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lardal, 24,5 km dlouhý).

Nepal

Duben/Květen 2013

Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmal celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo - Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a s Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetoya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.

Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhopiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lardal, 24,5 km dlouhý).

Brazílie

Únor 2009

S Evou za teplem.

Etiopie

Srpen 2009

Převzato od Švambora zvaného borec (více na www.svambor.borec.cz)

1.8.2009

Pan Bedřich a jeho kamarádi se jednoho dne rozhodli že pojedou do Etiopie. Ráno normálně vstali, nasedli v Nymburce na vlak a večer v 24:00 vystoupili z letadla v Addisabebě.Letěli přes Istanbul kde taky přesedali, celou cestu jedli skvělé ale neekologické letadlové jídlo, které jim připravil pan kuchař Turek. Pan Bedřich když byl mladší tak hrozně kritizoval když někdo lítal v letadle byl to spíš takový ortodoxní stopař a čundrák. Teď ale už změnil názor a tak si raději přicáluje aby si mohl svojí špekatou prdel vézt až na místo. K večeru se pan B raduje z toho že se jim podařilo v bouřce dramaticky přistát, že za 20 dolarů dostali vízum-zum-zum nejde mi to na rozum, a že sedí vedle milované squaw Boženy a na letištní lavičce tvrdě usíná.

2.8.2009

Dnešek je ve znamení Addisabeby. Ráno jedeme do hotelu Taitu, kde jsme za 100 birrů na noc ubytováni. Pokoje jsou pěkné dvoulůžkové. Teď nás čeká předat něco velvyslanci při OSN, směnit LOVE a koupit lístky do Bahir Daru. Možná také někdo z nás navštíví nějaké muzeum. Doprava po Addisu je možná 4 způsoby: pěšky, taxíkem (asi tak 50 birrů a musí se tvrdě smlouvat), autobusy (kdy a kam zůstává opředeno závojem tajemství), nebo minibusy ty jezdí jako prasata za +-1 birr. Minibusy jezdíme nejvíce je k tomu třeba znát magické slovo "Piása"- to je jakoby křižovatka, dopravní uzel na konci Churchill road a silnice směřující na východ a na západ. Tady je náš hotel a také dopravní centrum ze kterého se dají splnit všechny naše úkoly. Dělíme se na skupiny já mám na starosti směnit 500E a koupit lístky do Bahiru, stejný osud se mnou sdílí Mája. Po chvíli ochomejtání a vyptávání nás vedou za hotel Etiopia k české ambasádě kde se to vexly jen hemží. Mým spolubojovníkům se nakonec podaří ukecat kurs 1E - 18,5birru to jest 1birr - 1.42kč. Je kolem 12:00 a spouští se monzun. Slejvák střídá slejvák a mezi tím prší. Sračky se valí ulicí smíšené v dobrém poměru s vodou a mezi tím hopsají lidičky s charakteristickou proprietou, s deštníky. S kolegou Májou promoklí na kost absolvujeme 10 min cestu na autobusák TARA za 1,5 hodiny může za to počasí ale především minibusy kteří nás vysazují tam kde oni chtějí a ne kde chceme my. Lístek zařizujeme s mladíčkem za pevnou taxu 91 birrů na os. Ještě promáčení se setkáváme se zbytkem skupiny v etnologickém muzeu, mě ale žádný muzea nebaví a tak ani tohle ne. Večír dělíme prachy holky si je rvou za podprdy kluci do ponožek. Jdeme brzo spát jelikož ráno je odjezd již v 4:30 od hotelu.

Pro praktiky:

  • platí tu pravidlo 30% t.j. když ti někdo řekne 100birrů řekni ty 30 skončíte na 50-70.
  • minibus 1birr - kouzelné slovo piasa
  • nežrat KAT je z toho blbě
  • všichni co se s váma zapovídají chtějí penízky
  • dá se tu z klidem mluvit Anglicky
  • monzun je monzun
  • 3.8.2009

    Ráno kurevsky brzo balíme. Na autobusáku je asi milion lidí a stejné množství autobusů které všechny čoudí co to dá do vzduchu. Batohy pevně osobně kurtuji na střechu jedeme koneckonců jako všichni v Etiopii terénním autobusem Iveco, tahle firma tu má jasnej monopol. Cesta je úmorná protože tu není místo na nohy. Když se zřídkakdy stane že zastavíme jsou tu hned žebráci, taky za cesty se čas od času vybírají jedno birovky- oběť bohům? přilepšení řidiči? těžko říci. Zajímavou částí cesty do Bahir Daru je příkré klesání do koryta modrého Nilu. Jinak krásná silnice je na několika místech poznamenána sesuvy půdy. Pan řidič jezdí jako dobytek, ale na Gruzínce je to ještě druhá liga. Blbé je že si našich bílých ksiftů všiml ve zpětném zrcátku a tak teď občas sundává ruce z volantu a roztleskává nebo ukazuje palec vzhůru jako že O.K. a ne K.O.Přidává tomu na prdel ještě vedoucí smečky Buf, který jde k řidiči natáčet cestu kamerou. Máme tedy možnost vidět všechny jeho tríčky a stává se tím cesta daleko bezpečnější. Pozdě večer se ubytováváme v hotelu Bahir Dar ve stejnojmenném městečku. stojí to 50 birrů na dvoulůžkáč a noc.- pana Bedřicha za mlada na vás mastňáci!!!!!

    4.8.2009

    Rád bych se zmínil o noci stojí totiž už podruhé za prd. Ne že by bylo něco v nepořádku s pevným svojsíkovským postavením na to není ani pomyšlení, ale je vedro moskitiéra se na člověka lepí a chce ho zadusit, když ještě navíc řeknu že tu mají postele měkké bude snad jasné jaká muka tu prožíváme a jak se už moc těším do stanu. Komáři se s tím taky nemažou ale malárie tu prý není. Ráno jdeme do něčeho co připomíná pirátský přístav. po chvilce odjíždíme malou loďkou vstříc klášterům kterých je tu okolo mrtě. Na prvním ostrově je monastýr který se jmenuje Entos Eyesu Monastery . Další místa která navštěvujeme během dne se jmenují Kebram Gabriel, Ura Meret, Debre maryam. Popíšu vám jednou pro pořád jak vypadá takový klasický etiopský monastýr. Je to čtvercová budova o výšce tak 5-7m kolem téhle budovy je jakoby postavená ještě jedna kulatá, no a v prostoru který je mezi těmito, pochodujete a sledujete tapety s barevnými pochopitelnými výjevy z bible nebo jiných legend. Už tak jednoduché příběhy jsou ještě zjednodušeny pravidlem: kdo je z profilu je zlej kdo ne je dobrej. Do čtvercové budovy mohou jen kněží ale prý tam nic moc extra není. Co mi přišlo zajímavé jsou bubny na které se během mše hraje a taky tráva natrhaná a poházená po zemi, to znamená asi něco jako "máme tolik trávy pro zvířata že si jí klidně můžeme házet na zem pod nohy" něco jako když má někdo na zemi nataženou kůži z levharta. V některých klášterech nás napomínají ať se nesmějeme a skoro ve všech se chodí bez bot. Cesty ke klášterům lemují prodavači suvenýrů a žebrající lidé. Kláštery mě osobně po druhém kusu přestali bavit zpestřením je ovšem když narazíte na nějaké muzeum. Najdete tam zajímavé předměty na které obvykle můžete sahat a ozkoušet si jejich funkčnost: destilační zařízení, kajak z papyru, nádoby z hroších zubů nebo z něčích rohů. Jedeme ještě na místa kde bývají zmiňovaní hroši ale kde nic tu nic. Kolem 5 začíná fest cedit což nám překazí prohlídku města a my běžíme na hotel.

    Jídlo

    Zatím jsme otestovali jen několik druhů jídla a pití:
  • pivo tu zavedli s pivovary češi takže kvalita půllitr stojí tak 7 birr, doporučujeme st. george, Dashen
  • Inžara - něco jako chleba ale plackovitej a trochu rozmočenej v láku od okurek někomu chutná jiným ne.
  • Do všeho se tu dává hojně chilli takže na záchodě je to pak znát.
  • Co mě strašně překvapilo je že tu ve velkém rostou banány, rajčata, mango, brambory, cibule, rýže, papája, meloun atd. je tu zeleno a úrodno.
  • A co pan Bedřich?

    Má značnej problém protože všechno viděl všechno zná všechno slyšel všechno dá. to znamená že mu nepřipadá nic tak významný jako ostatním.
  • Addisabeba je pro něj ve srovnání s krasnojarskem celkem upravená i když ostatní jsou z toho auf
  • Klesání silnic - normální
  • jednání lidí už zažil 1000x
  • ušlé kilometry jsou hovno ušel už 1000000x tolik
  • Znamená to v podstatě že potřebuje víc adrenalinu a nebezpečných situací, které ale sám s pomocí zkušeností předvídá a snaží se jim vyhnout. Divná schizofrenní nálada. Pan Bedřich navíc nechce aby vypadal jako vše fotící Japonec na Václaváku, a nerad kouká a nebo je pozorován jako opička z pavilonu B. Tak to tu zatím na něj ale působí - už aby přišli hory. Večer jdeme ještě do hospody kterou jsme našli v lonely planet a mělo by v ní probíhat něco tradičního. Opravdu to tak z počátku vypadá natřískáno jako prase uprostřed hudebník s machinkem http://www.hamillgallery.com/ONDISPLAY/OnDisplayWood/EthiopianInstrument101.html který si tropí hiphopovým způsobem prču z příchozích nebo sedících lidí. Samozřejmě když přijdou bílé tváře je jasné z koho si bere na mušku. A to konkrétně Jezus - místní tlumočník mi říkal že si dělal srandu z mých dlouhých vlasů a pak mi asi 15 lidí řeklo něco o homosexuálech. Nicméně po chvilce se jde tančit a to nedobrovolně tanečnice nás totiž bez varování vyzývají do tance. Všichni kromě nás z toho mají srandu,o tanci tu totiž mají představu že se kroutíš a prudce trháš jako kdyby to do tebe smažilo 220v. Navíc po chvilce "tančení" zjišťujeme že když si před tebe ta tanečnice klekne je to pokyn pro to abys jí na čelo nebo i někam jinam něco přilepil a to něco není rozhodně jedno birovka ale třeba 10 birrů nebo víc. A po tomhle zjištění nás začnou škubat až z toho musíme rychle vypadnout.

    5.8.2009

    Dneska ráno jedeme na vodopády Modrého Nilu, všude se můžete dočíst že dnes stojí za prd jelikož hydroelektrárna která leží podél nich bere asi 70% vody , my jsme měli štístko a mohli jsme vidět pěkný průtok a pád vody přes obrovitý práh dolů do hlubin. Bohužel naši průvodci kteří nás vezou už z Bahir Daru jsou nějací podloudníci tvrdí nám že pod vodopád se nedá dostat zkoušíme to asi za dvě stě metrů kde je krásný brod, pak zase tvrdí že už to nestihneme atd.. prostě vopruz. Po cestě žebrá spousta dětí mají zvláštní taktiku. Po cestě tam si zapamatují vaše jméno a po cestě zpět vás anglickými frázemi oslovují. Podle mě je nejlepší nic jim nedávat když jim něco dáte stejně jim to seberou ti silnější a nebo rodiče. Akorát rozjitřujete klidnou náladu která tu panuje. Odpoledne odjíždíme natěsnáni v transitu do Gondaru. Tady chvíli sháníme volný hotel a nakonec spíme ve stanech na krásné zašlé zahradě u starého hotelu, vedle nás je nefunkční nádherný bazén. Po velikém úsilí děláme oheň a Báře vylohňujeme Southern comfort. Pan Bedřich je zase nervní z počtu lidí výpravy je jich podle něj holt moc. o všem se diskutuje a nebo naopak nediskutuje. Ještě navíc na něj furt tlačí Božena že jí tu nikdo neposlouchá.

    6.8.2009

    Dneska nás čeká GONDAR,vstáváme v 7 balíme stany a jdeme do infocentra, to je ideální baráček na přespání 10-15 lidí. Nic podstatného se tu sice nedozvíte ale dají se tu aspoň schovat zavazadla. Jdeme na Gondarský hrad, to je komplex polorozpadlých budov - je to celkem fajn až na to že je to povětšinou postavené v 18.St a oproti daleko starší sv. Barboře (1558) je to těžké Béčko, ale to srovnávám asi nesrovnatelné. Dále procházíme chudší část města tady mě jako obvykle v podobných městech zraňují pohledy na žijící zmrzačené zvířata. Stavujeme se v kostelu Debre Berhan Selassie s 100 ksichtíků na stropě. Po celý den máme jeden konflikt za druhým, vyděrači prachů. Nejdřív si myslí že buf je náš průvodce a leze jim do rajónu pak zase zkouší navyšovat vstupné do památek které je tu i tak dost mastné. Zastávka na poště předchází odjezdu do Debarku (75 birr) Veze nás asi 16ti letý řidič a potkáváme jeden bus v příkopě (vyprošťování probíhá) jeden náklaďák na štorc (bez známek života). Debark - zeblitá africko-evropsko-turistická rejžovací vesnička je tu. Vstup do parku Simien mountains s povinnými 2mi skauty činí neuvěřitelných 90 birrů na osobu a den!!!!! je to ekvivalent částky za 450 km cesty autobusem. Navíc tato cena byla prý stanovena před týdnem. Zmrdi ze kterejch bych se poblil. Zatím asi nejdražší park ve kterém jsem kdy byl. Pod vlivem neustálých drobných ztrát peněz začnete být alergičtí na etiopskou národní větu, kterou tu každý pokřikuje" giv me money, money, money"

    7.8.2009

    Ráno vstáváme velmi brzy asi v 6, je to dvě hodiny po té co první moezin začíná vykřikovat své pozvánky na modlitbu. Někteří z nás nechávají schovány dole přebytečné zásoby a pak už se zbytečně ozbrojenou ochranou skautů Bajeho a Melasy, vyrážíme s plnou polní, ne moc strmou, leč dlouhou (přes 21Km), polní cestou do prvního kempu. Po cestě potkáváme skupinu opic Gelada Baboon ( http://en.wikipedia.org/wiki/Gelada_Baboon ) ty se vůbec nebojí lidí a tak je dlouze pozorujeme. Okolí je krásné i když dojem mě velmi kazí množství lidí a baráčků které tu jsou. Létají tu všude nádherní ptáci velmi mě zaujali něco jako kondoři a mega krkavci. K večeru vyčerpaní dorážíme do Sankaberu. Kecce neseme část batohu. Večeře je dobrá jen oproti plánům živíme i naše skauty. Na vrátnici nás sice ujistili že mají peníze a že se o ně nemusíme starat naši skauti si však koupili dohromady jednu housku, nebyl by v tom velký problém jen je škoda že to víme až teď když už jsme nechali přebytečné jídlo dole. V noci hraje náš stan (Eva, Vilda, Já) žolíky. Včera jsem vyložil za celou dobu jednou a dnes ještě vůbec. To by měla moje babička karbanice radost.

    8.8.2009

    Ráno vstáváme na pohodu. Vyrážíme a padá mlha, takže z vysokého nádherného vodopádu slyšíme pouze zvuk. Kolem 12:00 se stávají dvě klíčové věci jedna je že Kecce je tak špatně že už dál nemůže a proto jde s Bufem zpět do Sankaberu. Další zmiňovanou věcí byl příchod opic. Přišli až na metr k nám a nerušeně si mezi námi žili. Žije jich tu podle lonely planet až 40 000 a mají hned několik zajímavostí asi největší a nejmarkantnější je vyholené červené srdce na hrudníku. Tahle skvrna vypovídá o momentální sexuální kondici. Zajímavé také je že tihle primáti dokáží vytvořit obce až o 800 zvířatech. Od oběda se brodí řeka po kolena a pak pozvolné stoupání asi kolem 15:30 jsme ve vsi Gitch a o 20 min později jsme v Gitch campu (3600m.n.m.). Etiopané píší zkratku m.n.m metrů nad mořem-zkratkou a.s.i. a podle mých údajů z GPS je to opravdu "asi". V kempu se setkáváme se třemi izraelci kteří jsou na dlouhé cestě, slovo dalo slovo a tak se teď zpívá vaří a také pije. Zejména posledně jmenované zapříčinilo že následujícího dne nastupuje na okruh po přilehlých kopcích pouze několik borců. K večer umisťuji nad gitch camp první etiopskou Gps cache, snad mě jí na serveru nechají zveřejnit i pro ostatní.

    10.8.2009

    Ráno vstáváme velmi brzy balíme stany a vyrážíme směr chenek camp. Jde v podstatě o to dostat se na kopec Tiye (4070m.n.m.) a odsud se skoulet do údolí. Tento vrchol je pro naší skupinu maximum. Kolují tu jakési nepodložené, úsměvné historky o nemoci z nadmořské výšky a občas se někdo dle svého uvážení rozhodne zastavit a najíst z čehož nemám dobrou náladu.

    Počasí

    Od počátku je to hodně zajímavé. V Čechách tvrdili určité zdroje že by mělo být období dešťů na jihu postupně se ale informace měnili že právě naopak na severu. Realita je taková že tu je většinou tak do 12-15 oblačno a potom začíná s přestávkami poprchávat nebo i občasně pršet. Rozhodně to není nic drastického jako třeba deště v Brazílii. Nicméně v horách dnes panovalo absolutní bílo a tak jsme nádherné výhledy spíše vytušili nežli viděli. Faktem je že pohledy s cheneku jsou majestátní. Dnes jsme se ocitali uprostřed obrovského stáda opic obklíčili nás kolem dokola a žili jako by nic. dále jsme potkali nějaké mohutné kamzíky (galia ibex http://cs.wikipedia.org/wiki/Kozoro%C5%BEec_horsk%C3%BD ) a lišku. Večer se hráli hazardní hry a četlo se. Z Gïtch campu do Cheneku je to max 4 hodiny.

    11.8.2009

    Ráno vaříme obvyklé vločky a odcházíme za stálé neproniknutelné mlhy do Sankaberu. Konečně už nás dohání déšť a my jsme po chvilce pěkně prodojení. Cestu nám krátí časté práskání bičem místních pastevců a občasné výhledy do kraje. U vodopádu čekáme dlouhou dobu jestli se oblaka trochu trhnou ale stejně jako před pár dny nic než zvuk padající vody. Náš průvodce Baia dnes poprvé pije a dokonce si nese láhev s vodou? V noci spí zabalený v dece na holé zemi myslím že si fest krátí život. V kempu jsme asi ve 14 sušíme věci vaříme a hrajeme hry. Všeci už se těší na nějaké jiné žrádlo ve městě.

    12.8.2009

    Ráno je překvapivě pěkné ale během dne se to kaboní. Spojujeme se s Kubou a Keckou kteří na nás trpělivě čekali. Jdeme společně po již známé cestě do Debarku, potkáváme několik pseudo turistů jak popojíždějí terénními auty a občas vystupují a několik metrů od auta fotí. Potkáváme také opice což už nás moc nepřekvapuje. obědváme sušenku u Bui rasu, nejvýše položeného hotelu. V Debarku zběsile kupujeme a sháníme bus do Gondaru. Jako obvykle je to drsné cena se neustále mění a nic není jisté nakonec jedeme přecpaným vozidlem za 40 birrů na osobu - normální cena je 26. Není moc příjemné že kvůli nám vyhazují několik lidí, abychom se vešli. V Gondaru jdeme na jisto do hotelu s nefunkční plovárnou. Měníme 550E a nakupujeme zásoby na zítřejší cestu do Lalibely. Na autobusáku jsou speciální sundávači báglů kteří za 1 bir na schazovače a zavazadlo sundají ze střechy bágl, na autobus jich je samozřejmě co nejvíc, proto na ně po chvilce a utracení několika birrů kašlem a sundáváme to sami. Eva nám všem připravuje výtečný rajčatový salát. Večer dočítám knížku žil jsem ve třech světadílech od Fernanda Fourniera Aubryho. Je to takový cestopisný životopis a část knihy je z Afriky akorát tam podle mě autor občas trochu moc machruje i když na mě asi nemá já bych zamachroval daleko víc.

    13.8.2009

    Jen co ve 4:00 končí déšť urychleně balíme a jedeme směr Lalibela. Přímo nic nejede a tak jedem nejdál co to jde do Giantu (není na mapě) to je asi 100 km za odbočkou ze silnice na Bahir Dar. Je mi blbě a chytil jsem srajdu, autobus je natřískán včetně uličky , na střeše se stěhuje kompletní nábytek. V giantu běžím vyhovět průjmu a pak po solidním handrkování jedeme za 100 birrů na os do Lalibely ta je hodně hodně vzdálená, takže do vysokých (2600m.n.m) hor přijíždíme až po osmé. Během cesty zvládám dočíst knížku Jericho falls, bouračka kamiónu s biologickou zbraní, dobré na ukrácení času. Po delší vášnivé diskusi kdy se na nás lepí 266666 místních hoteliérů se ubytováváme v hotelu Helen za 50 birů na noc občas je to se sprchou. V Lalibele dnes bohužel nefachá elektrika.

    14.8.2009

    Ráno vstáváme už v 6 protože chceme spatřit jednu ze mší které probíhají v chrámech vysekaných do skály. To je zároveň náplň naší činnosti po celé dopoledne. Centrální chrámy jsou na třech místech a v podstatě jsou si dost podobné prostě jako kdyby si člověk vzal majzlík našel si měkkou načervenalou skálu a do hloubky tak 12m sekal a sekal. Teď ale pozor vstupné do všech těchto staveb stojí 450 Kč !!! a to za to nestojí. Stačí myslím když si je zdarma prohlédnete zvenčí, nebo nahlédnete dovnitř než se o vás začne starat hlídač. Možná bude ale nejjednodušší stanovit si cenu kterou chcete zaplatit koupit si za to lístky třeba pro 5 osob a během dne se na památkách vystřídat. V lalibele máte šanci stát se rasistou protože jakmile se někde poblíž vás objeví někdo černý je to znamení že mu máte dát prachy ať už žebrá nebo chce za něco zaplatit. Dobrou volbu jsme udělali s májou a Ondrou když jsme šli do restaurantu UNIQE- to je maličká špinavá špeluňka kam chodí spousta místních a občas někdo kdo čte lonelyho. Dělají tu dvě jídla inžaru a špagety. na inžaře jsou hromádky zeleniny (špenát, kapusta, čočka, něco z máku, fazole, ...) maso nikoli je totiž doba půstu. Všecko je řádně pálivé. Výhoda inžary spočívá v její ceně (15Birrů) a v tom že se to jí ve více lidech rukama. Přesněji řečeno pravou rukou levá by se toho neměla moc dotýkat. Stavujeme se ještě na místním trhu, večer se hraje bang a fest se žere.

    15.8.2009

    budíček ve 4,v5 jsme na nádraží, lístky jsme koupili už včera dnes je tu ale novinka, za bágly chtějí 20 za kus = lalibela = hádka = vadí jim když jim koukáš do očí = platíme 5 birrů. Celý den až do 15:00 jedeme do Desie. Z okna jde vidět větší vliv muslimů občas potkáváme velbloudy jinač se pořád držíme vysoko 2500m.n.m. Z města dnes už nic nejede. Hledáme proto dobrý hotel se zahradou na které se dají stavět stany. Od 18 se část výpravy vydává na fotbal, Hraje Arsenal : Everton (6:1) většina Etiopanů fandí Manchesteru, Arsenalu, nebo Chelsea. Celý fotbalový svátek se odehrává v mega kulturáku. S autorskými právy se tu nemažou, takže uprostřed sedí šťastný majitel notebooku a přes projektor to promítá na veliké plátno. Pivo se tu moc nepije zato se za každý pohyb bouřlivě tleská a nepřítel se podrobuje tvrdé kritice. Nejsem rasista ale jsou určité rozdíly mezi jednotlivými rasami. Konkrétně mám na mysli pach který ve velikých místnostech je cítit nepochybně mají nějaký stejně nepříjemný i běloši ale ten nejsem asi schopný zaznamenat.

    16.8.2009

    vstáváme ve 4-balba stanů a jdeme na bus. Kousek na východ od města začínáme klesat, buš se mění v kamenitou poušť (u města Miele) a poté ve férovou písečnou. Na ulicích se doslova válí hromady katu a panuje všem král ukrutný žár. Není se čemu divit jedeme směrem k místu které se podobá peklu Danakilské proláklině místu s největší roční, průměrnou teplotou na světě (34,5°). Silnici občasně lemují vraky nákladních aut kterých tu do Džibutska jezdí spousty, nejezdí tu ovšem žádné tanky i přesto je podél cest také těchto příšer několik. Pohodlnou pouštní plavbu autobusu naruší občas nějaký písečný jazyk který se přelil přes jinak pěknou silnici. Takhle nějak jsem si na počátku představoval Afriku. Muži tu nosí sukně a občas jsou vousatí z čehož mám velikou radost. Kolem 15 zastavujeme na konečné – ve městě Asayita. Na první pohled je všude mrtvo a vyprahlo, ale ve velmi jednoduchém hotýlku „Baša“ nás pohostí velmi dobrou inžarou a svěží vodou. Velmi dlouho se nám nedaří sehnat vozidlo do naší cílové destinace do Afambo Hayku ale nakonec tam dorážíme. Jeden místní muslimský podnikatel nás bere všechny na korbu jeho pickupu. Na první pohled je na našem dobrodinci něco zvláštního kouří cigarety, to je neklamná známka vyššího, možná i evropského vzdělání. A taky že jo studoval byznys v Japonsku a v Nizozemsku. Co tady dělá za byznys sem se nedozvěděl ale možná to ví Kuba. Po příjezdu do vísky můžete hned s rozhodností poznat že sem ještě drápy civilizace ještě nedosáhly. Ve velikém vedru tu pracují zcela nazí lidé Postupně kolem nás narůstá tichý dav zvědavců, přivítání náčelníkem je vřelé. Jakožto čestní hosté jsme ubytováni na velmi předimenzované policejní stanici máme dva strážce a už se velmi těšíme na zítřejší návštěvu jezera.

    17.8.2009

    Noc je absolutní peklo, v naději jsme čekali na západ slunce ovšem žádné ochlazení nenastalo. Stěny dále sálají a vydechují na vás žhavé parno které hojně plní řečiště potu stékající po těle. Karimatka je k tělu nalepena a spacák raději ani nevyndávám přes noc je tu 36 stupňů celsia. Kolem druhé noční jde skupiny co už nevydrží ležet v tropikách, navštívit místní nálevnu kde se točí voda je tam asi 30 lidí a koukají na fotbal – také asi nemohou spát. Nalézáme navíc pár pěkných štírů kteří na nás mávají svými ocásky zakončenými jedovatým překvapením. Je tu spousta můr, kobylek, a několik druhů mravenců. V noci nás rozptyluje ještě incident který můžeme pracovně nazvat ONDRA. Ondrovi vlezlo cosi do ucha a tak začíná fest křičet, kecka která se to snaží vyndat z ucha, a proti buddhistickým zásadám to zabít, ječí také. Podle pověsti je to něco 8 cm veliké ale platí pravidlo 1/10. Ráno po bezesné noci vstáváme už ve 4 a jdeme 7 km k jezerům. Slunce vychází asi v 6 takže máme chvilku bez vedra pro sebe. Poměrně pěkná cesta končí brodem který je nad pupek. Myslím že strážci co s námi jdou tak trochu počítali že to tu zapíchnem, to se ale přepočítali, vzdává to jen 7 lidí výpravy. Jdu první voda je špinavá ale celkem se to dá jen je blbé že jak sem šel bos tak jsem si pěkně do krve nakopl palec. Už kolem 7 začíná nehorázný žár a my stojíme na břehu slaného jezera, jsme asi 18 km od hranic s Džibuti asi 200m od rodinky prasat bradavičnatých a asi 50m od mnoha krokodýlů kteří jako klády nehybně plovou v kapalině. Bohužel z hrocha jsme viděli jen stopy. Pod starou rozpadlou zeď umisťuji druhou geo kešku. Po cestě zpět pozorujeme spoustu ptáků a poklidně jdoucí skupinky velbloudů. Brod se trochu více rozvodnil takže jeho přejití je ještě dobrodružnější. Buf a Vilda se také ve vodě o něco nakopávají, snad nic nečapnem. Kolem 10 kdy jsme zpět v Afambu už je vedro jako blázen, venku se téměř nedá být. Balíme a loučíme se se strážci, kterým jsme dali za všechny nocleh a doprovod 400 birrů. Cesta zpět do assayity je dlouhá cca 25 km nicméně se nemile protahuje máme totiž rozbitý autobus. Jdeme na jisto do hostince, kde dnes také přespíme hrajeme opět Bang, kostky a pozorujeme místní Gekony. Kecce je fest blbě má velkou sračku, kterou si tu občas někdo z výpravy prochází. Kvůli křečím do břicha a také asi kvůli tomu že má v rodině doktora, který jí s námi moc nechtěl pustit jede večer Buf s Keckou k doktorovi. Dělají krevní testy (stříkačky prý vypadali velmi pěkně a rozdělali je před nima) malárii rovnou vyloučili a na ostatní se musí počkat. Po strašlivé vedrem nesnesitelné noci jede ráno do Desie skupina bez Bufa, Kecky a Ondry.

    18.8.2009

    „Hádka“ nejsem na to vůbec dobrý tip, první moje chyba bylo, že jsem ráno tvrdě neprosadil ať nám vrátí alespoň nějaké prachy za ty tři nemocné. Pan konduktor mě otipl na faranžího patřícího do škatulky zacálujecokoliv. A tak když jako vždy připevníme vlastními silami batohy na střechu přichází se sumou 100 birů za batoh. Nejprve klasický postup věčně se opakující vysvětlení že nikdy nic neplatíme a že jsme si vše připevnili sami svými provazy. Postupně se ukazuje že to bude delší. Boj se postupně přiostřuje a lidé kolem začínají být nervóznější. Nejsem na tohle dobře vybavený, poslední dobou posílám lidi zprudka do prdele a jim se pak obtížně zaujímá takové stanovisko které zachovává alespoň nějakou čest, před ostatními. Hovoří se o velvyslanci a padají neopatrné věty tipu pro amhary normální batohy jsou pro afary velmi veliké a i horší věci. Nakonec pro nás hraje čas a asi i někteří místní, neplatíme za batohy tedy nic, což je normální cena zde. Škoda že tu nebyl Buf a nebo velmistr přes takové vyjednávání Mates. Ti dovedou takovou hádku vyřešit a nakonec si ještě s odpůrcem podat ruku a společně se zasmát. To mi nejde, jak se do toho zainteresuji jde to všechno bez rozmyslu, nejsem prostě vůbec dobrý handlíř a myslím že to bude horší a horší. Navíc mě takové situace dost naplňují nenávistí a musím jí chvilku vydýchávat abych nějak nerozumě nezměnil názor na jiné nevinné lidi. Po celodenní úmorné jízdě spíme na známé zahradě hotelu v Desie.

    19.8.2009

    Pořádně si užíváme pozdního vstávání v příjemném klimatu a tu trochu teplé vody co sprchou občas proteče. Dneska máme v plánu odpočinek a výlet do 30 km vzdáleného Hayku. Jedeme v minibusu za 7 birrů na osobu. U města (vesnice) Hayk je veliké a čisté jezero se spoustou rybářů, ptáků a řadou pěkných, trochu drahých, hotelů. Jediné co kazí procházku jsou všudypřítomné zbytky ryb a jejich hnilobná vůně. Na poloostrově se nachází klášter kde by měla být kniha z 13. st. Nicméně klášter nenavštěvujeme vstup pro místní je totiž 5 birr a pro turisty 100 birr a za to to nestojí i kdyby byla vevnitř archa úmluvy. Místní se tomuto jednání celkem diví snad jim časem dojde že je cena přemrštěná Kupujeme 8 lístků do Adis-a-beby. (1 za 65 birrů) Večer mastíme Bang ale už to přeháníme s pravidly tak to přestává být sranda. Mě bouchl pokaždé sedmkrát za sebou dynamit, celkem slušném výkon. Večer mám horečku a bolí mě kolena.

    20.8.2009

    Pan Bedřich se vůbec nevyspal, paní zimnice a pan průjem jako prase, mu nedali tu možnost. Teploměr se ustálil na hodnotě 39,5 . ve čtyři hodiny se pan B s pomocí Boženy balí a narvává do těsného busu. Celou cestu pak tráví v polopoblouznění přerušovaným jen nucenými zastávkami na WC. Během toho probíhá další velká hádka o lístky. Ty se tu ukazují při nástupu do busu to je máme v pohodě uprostřed cesty je ale už nemáme. Nikdo neví jak se to stalo a pan Bedřich by se na to na všechno vys…. Místní nám prý pomáhali a nakonec se dohadujeme na řešení počkat v Adis na policii a s tou zavolat telefonem do Desie kde mají kopie našich lístků i se jmény. Po 9 hodinové cestě se na nádraží výběrčí zdekoval a celá aférka vyšuměla do ztracena. V hotelu Tai-Tu se večer setkáváme s Bufem, který chytil lehčí formu Kecčiny nemoci. Ten dal také Bedřichovi potřebné Antibiotika.

    21.8.2009

    Dnes celý den a celou noc ležím a kadím. Ostatní jsou od rána na nákupech a ty já ze srdce nesnáším. Při nakupování jde totiž o to že za velmi lehké a skladné peníze dostanete nějaké těžší a neskladnější hovadiny, které už většinou potom nikdy nevezmete do ruky. Navíc hodně lidí si vymění nějaké peníze navíc neodhadnou to a tak večer kupují bez smlouvání a tak celé měsíční šetření je během pár hodin těžce přebito šátky, železnými kříži ?!?, čepičkami a jinými ◊◊◊. Večer po druhé dávce antibiotik zjistil Bedřich že všecko funguje jak má: palivo tuhé i kapalné jde otvorem nahoře pouze tam a nikdy zpátky, tuhý (pouze tuhý) odpad jde spodem I dírou a kapalný odpad jde II dírou. Antibiotika Medociprin 500 (60 birr bez předpisu)

    22.8.2009

    Pak odlítáme přilítáme odlítáme a přilítáme. A jsme zase v ČR.

    Co mě na Etiopii nejvíc překvapilo?

  • Že je to tu zelené. Vůbec jsem netušil že tu rostou v hojnosti banány, citróny, manga, ananasy,atd. myslel jsem že Afrika je celá jako poušť.
  • Že tu žije tolik lidí. Jestli se vám zdá že je vdechách velká hustota osídlení tak tady kolem hlavních tahů nenajdete místo kde by jste neviděli člověka u nás v Polabí když si stoupnu s teodolitem do 30 hektarového pole tak mám velkou šanci že nikoho neuvidím, tady jo jsou tu všude lidi. I v Afambu v nesnesitelném vedru jme pořát viděli nějaké lidi s velbloudy. Asi se není čemu divit tady nejspíš vznikl moderní člověk a tak se mu tu líbí i po 3 miliónech roků.
  • Překvapila mě zvířata , často se můžete někde dočíst že už toho v Africe moc není, mě to teda nepřišlo. Na začátku jsme byli vyplesklí z opic a ke konci už jsem se po nich ani neohlížel, navíc nepřeberné množství ptáků, kopytníků, hmyzu atd.. Krokodýla potkáte bez extrémní dřiny a co nám říkali místní tak spatřit hrocha když o to stojíte není taky problémem.
  • Francie

    Červenec 2007

    Skautská akce.

    Srbsko a Černá hora

    Srpen 2006

    Převzato od Švambora zvaného borec (Svambor.borec.cz)


    Cesta přes Srbsko a Černou horu. Tři dny stravene na nejve

    Rumunsko

    Srpen 2005

    První opravdová cesta směr východ Evropy. Náklady na cca 14 dní včetně cesty 3000kc.